Besedy asu . ?ovaly, kterak udalose v t?ch dvou hodinách váno?ního odpolednen?co mimo?ádného; samoz?ejmo proto, že v tuchvíli bylo mi to jedinou možnou formou pokornévd??nosti k dílu velikého um?lce. Vím. že v ži-vot? ze všech lidí, živých mrtvých, daroval mipráv? Smetana nejvíc; nyní tedy darovat mi i tytodv? nejvyšší hodiny mého celého žití, nebofvpravd? zcela ne?ekáno p?išlo mi prožít vrcholoTéchvíle bytí za onoho odpoledne. 224 Bylo t?eba do?kat se pravé doby dílu souzené(— každému dílu um?leckému ur?ena bývá ta-ková pravá hodina, d?ív nebo pozd?j, byf i za století, dávno po smrti p?vodcov
Image details
Contributor:
The Reading Room / Alamy Stock PhotoImage ID:
2AN6JC3File size:
7.2 MB (409.6 KB Compressed download)Releases:
Model - no | Property - noDo I need a release?Dimensions:
1308 x 1911 px | 22.1 x 32.4 cm | 8.7 x 12.7 inches | 150dpiMore information:
This image is a public domain image, which means either that copyright has expired in the image or the copyright holder has waived their copyright. Alamy charges you a fee for access to the high resolution copy of the image.
This image could have imperfections as it’s either historical or reportage.
Besedy asu . ?ovaly, kterak udalose v t?ch dvou hodinách váno?ního odpolednen?co mimo?ádného; samoz?ejmo proto, že v tuchvíli bylo mi to jedinou možnou formou pokornévd??nosti k dílu velikého um?lce. Vím. že v ži-vot? ze všech lidí, živých mrtvých, daroval mipráv? Smetana nejvíc; nyní tedy darovat mi i tytodv? nejvyšší hodiny mého celého žití, nebofvpravd? zcela ne?ekáno p?išlo mi prožít vrcholoTéchvíle bytí za onoho odpoledne. 224 Bylo t?eba do?kat se pravé doby dílu souzené(— každému dílu um?leckému ur?ena bývá ta-ková pravá hodina, d?ív nebo pozd?j, byf i za století, dávno po smrti p?vodcov? ): pro Vlast Smetanovu jist? p?išla ta hodina nyní. Ted jet?eba ji slyšet, celou duší, nejpozorn?jším duchem, nejcitliv?jším srdcem: nyní jala se vydávat zesvých hlubin všecku silu, kterou jsme v ní d?ívjen tušívali. Jako by báse? sama teprv nyní bylapocítila v samém srdci svém, že p?išla její chvíle, . Jacob van Kuysdael; Vesnice u zim?. letos Ob? ty hodiny, které jsem prostál se zav?e-nýma o?ima, byly naprosto jiným kusem ?asu;byly to rodov? jinaké, svaté hodiny zcela jiného?ádu ?asového — p?esun oby?ejných, všedních, šedošedých, rozdrobených hodin ?asu pozemského v tyto chvíle velkorodé a mystické dál se za prud-kého vyzdvižení celé bytosti moji v jakési purpu-rové vich?ici na ohnivém plášti prorokov? — byltak prudký a obchvacující, že mne z n?ho nemohlvyrušit ani nenávid?ný potlesk, obvyklá mukamých chvil soužiti s hudbou; neslyšel jsem hoprost? v?bec. V tom rudém plápolání kolem svéduše m?l jsem pocit, jako by nad námi všemi v térozlehlé síni, a daleko p?es nás, nad miliony, roze-slírala se ší? a ší? jakási nesmírná k?ídla k ochran?. Obávám se, že už nikdy po tomvelikém Hod? nebudu moci jít naVlast. Nev??ím, že bych ješt? je-denkrát v život? mohl v ni slyšettolik — a slyše